Vlkodlaci a jejich tvorba

Zde je tvorba převážně s vlkodlačí tématikou. Je zde nejem má osobní tvorba, ale i jiných autorů, kteří měli zájem se zde k tomuto tématu vyjádřit a dali mi souhlas k uveřejnění.

Básně podle autorů: Black Orchid, Dorful

Kresby podle autorů: Raziel

Black Orchid

CHVILKA EMPATIÍ PRO LYKANTROPA

Mezi větvemi a kmeny stromů ,
obklopen samotou ,
v šílených proměnách ,
vždyť i stěny lesa řvou!

***

Jak schizofrenik sténá nad osudem svého protějšku ,
Tak i já svůj půlnoční rubáš proklínám
A krve pláči žalem.

Jak umírající kůň ve své nesnesitelné agonii řve ,
Tak i já strašlivým vytím proplétám hrdlo své
A zhnusen lidskou rasou zvracím své svědomí

S krví antikrista ,
jež koluje v mých žilách ,
v šílených křečích ptám se boha kde je jeho spravedlnost
a z otevřených tepen mých line se bláto a hlen

S očima protřenýma hořkou realitou
Skelně hledím do světa ,
Jenž je stejně jen nekonečnou deziluzí.

Každý hlas či slovo
se v uších mých na černý škraloup změní
A neodmyslitelně se usadí.

Každé dogma okamžitě zatracuji
A vzpírám se všem pravidlům!

No tak řvěte ,
Krutě vřeštěte
A do bestií mě proklínejte –
Všechno už je jedno

***

Teď ,
V krajině lesní
Zavalené sněhem ,
Uvidíš studené vlka tělo
Pokryté ledem!

TODAY

This is the only way
there´s no time to stay.
My world is sad and grey,
I wanna run away,
immediately, right today!

Dorful

 

Proklínám vás

 

Proklínám vás navždy, lidé,

moje smrt je pro vás dobro.

Jsou vaše legendy lživé,

trháme v nich vaše hrdlo.

 

Kdo však z vás udělal pány,

kteří řídí celý svět?

Bohové byli vždy s námi,

však to nejde vrátit zpět.

 

A proto teď zabíjíme,

chceme všechno napravit.

Ve slitování nevěříme,

nejde to už zastavit.

 

Teď jsme temní vlkodlaci,

nelovíte už vy nás.

Dáme si s vámi tu práci,

roztrháme my teď vás.

 

 

Přeběhl jsem

 

Přeběhl jsem k nepříteli,

zradil naše bojovníky.

Pořád mi to nevěřili,

že je můžu takhle zradit.

 

Teď však znám jen utrpení.

Nepřijali mě ti druzí,

nevezmou mě zpátky věrní.

Neměl jsem tak podle zradit.

 

Proto bratři, soukmenovci,

nesmíte být jak já slabí,

bojujte vždy jako vlci,

nesmíte vy sebe zradit.

 

Není dobro pro nás přeci,

takto nám to předurčili.

Jsme prokletí vlkodlaci,

kteří nesmí více zradit.

 

 

Řekněte mi

 

Řekněte mi, zda mám šanci,

aby mě někdo miloval

nebo mám žít jako psanci,

na které osud zlo povolal.

 

Řekněte mi, jak jen mám dokázati,

že i když jsem jiný, mám vás rád.

Nemůžete mě napřed odsouditi,

přeci mě musíte nejdřív znát.

 

Řekněte mi, za co to prokletí,

vždyť já jsem vám přeci neublížil.

Chybí mi moc jedno objetí,

už bych vám cestu víc nezkřížil.

 

Řekněte mi, prosím vás ,podle pravdy,

zda smysl má ještě na štěstí čekat

nebo zda vlkodlak sám má být navždy

a bez lásky ve hvozdu pomalu zmírat.

 

 

Ptáte se

 

Ptáte se, proč černé šaty mám?

Protože mé vlasy černé jsou.

Ptáte se, proč černé vlasy mám?

Protože černou mám vlčí srst hustou.

 

Ptáte se, proč černou duši mám?

Protože černé vzpomínky tíží.

Ptáte se, proč černé vzpomínky mám?

Protože černé smrti se blíží.

 

A až se mě na černou doptáte,

utečte dřív, nežli poznáte,

jaké mé drápy černé jsou

a brání vždy zuřivě mou černou.

 

 

Hej bratře

 

Hej bratře dlaku, je to potíž,

nevěří v tebe ani ve mě.

Přitom to my jsme Matce nejblíž,

sloužíme jenom jí a stále věrně.

 

Ty jsi žil s rysy ukrytý v lesích,

já s bratry vlky ještě dál.

Teď se však touláme v uřvaných nocích.

Ať se vše vrátí, moc bych si přál.

 

Utíkáš přede mnou, ty se mě bojíš?

Ach, už neznáš umění proměny.

Myslel jsem, že se se mnou dnes spojíš,

potáhnem spolu lidskými zeměmi.

 

Máš však pravdu, je to jen sen,

navrátit násilím vše tak, jak bylo.

Teď už nám zbývá modlit se jen,

aby nás lidstvo nevybilo.

 

 

Obdivuji

 

Obdivuji vaše města, lidé,

však vrhají na zemi moc velký stín.

Obdivuji vaše pole, lidé,

však kvůli nim lesy nevidím.

 

Obdivuji vaše cesty, lidé,

však jsou pro mé bratry neštěstím.

Obdivuji vaše stroje, lidé,

však zpěv ptáků pro ně neslyším.

 

Obdivuji vaši víru, lidé,

však nemá v nich vlkodlak žádného místa.

Dokud však láska ve vás žije,

budu vás bránit dozajista.

Setkání

Věnováno Eteas Rien

Prošel jsem sám světa kraj,
všechny hvozdy propátral,
lásku jsem nikde nenašel
a dnes jsem přišel v tento háj.

Lidé ho prokleli a opustili.
Však prokletá je i duše má,
tak vejdu v něj můj osude
a doufám, že jsme se nezmýlili.

Měsíc dnes svítí v úplňku
a já bloudím mezi stromy.
Spatřím-li tu bytost zlou,
jak vychází tančit na louku.

Tak náhle, jak se mi ještě nestalo,
spatřil jsem záři - její šat.
A tvář tak krásnou, vznešenou,
mne srdce být náhle přestalo.

Já poznal hned, že je to víla.
Byla krásná a bílá jak kopretina
a já na tom místě poznal hned,
že nikdy by mi neublížila.

Zeptala se: "Proč jsi přišel?"
Já odpověděl jen: "Pro tebe."
A ona ke mně vykročila,
náhle já slzu v oku měl.

"Již dlouho tu čekám na tebe",
zašeptal její sladký hlas.
Já v úžasu řekl jen:
"Tvé oči jsou modré jak nebe."

Bál jsem se, že uletí mi jak pták,
objal jsem jí proto rychle.
Tak vílu malou našel jsem,
já - zamilovaný vlkodlak.

Raziel

< Skutečnost   Úvod   Nahoru   Odkazy >